Ceník

(1,5 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1980
Odrůdu vyšlechtil ing. J. Horák ve Šlechtitelské stanici ve Velkých Pavlovicích křížením (Frankovka x Svatovavřinecké) a byla nazvána na počest CH. K. Andrého (1763–1831), který byl zakladatelem spolku na podporu šlechtění ovoce a révy v Brně.

Růst odrůdy je střední, při větším zatížení keřů snadno slábne. Středně velký list má sytě zelenou barvu a je méně dělený. Hrozen je středně velký, hustý, křídlatý a na velmi krátké stopce. Bobule je malá, modročerné barvy s pevnou slupkou, která velmi dobře odolává plísni šedé. Réví vyzrává velmi dobře a mrazuodolnost je velmi dobrá, proti ostatním houbovým chorobám je odolnost střední. André vyžaduje výborné polohy, protože zraje pozdě a je současně náročná na hluboké a živné půdy. Plodnost je velmi dobrá a má-li být jakost vína výborná, pak je nutná probírka hroznů a velmi pozdní sklizeň, aby se větší část vysokého obsahu kyseliny jablečné odbourala na keři. André patří do nejteplejších oblastí.

Vína z velmi dobře vyzrálých hroznů, u nichž proběhlo jablečno-mléčné kvašení, mají tmavě granátovou barvu, jsou plná a po vyzrání na sudech a na láhvích se u nich vyvine hebká chuť zralé třísloviny.

Základní charakteristika jakostního vína

Tmavě granátová barva s vůní zralých ostružin, podbarvených tvrdším projevem tříslovin a kyselin v mladém víně a se zralou plností při dostatečné ovocnosti ve vínech láhvově zralých, v nichž se zvyšuje plnost a typičnost červeného vína.

Převzato z internetu

Zápis do Státní odrůdové knihy 2011
Odrůdu vyšlechtil F. Zweigelt v Klosterneuburgu křížením Modrý Portugal x Frankovka v roce 1923. Pěstuje se asi na 1 tisíci hektarů v Rakousku.

Blauburger je modrá moštová středně raná odrůda. List středně velký, pětiúhelníkovitého tvaru, profil čepele tvaru V. Hrozen středně velký, středně hustý. Bobule malá až středně velká, tvar na profilu kruhovitý. Barva slupky modročerná.
Při pěstování pod fungicidní ochranou odrůda odolná proti napadení plísní šedou, středně odolná proti napadení plísní révy a padlím révy. Odrůda je středně odolná proti sprchávání.
Výnos hroznů středně vysoký až vysoký, cukernatost moštu středně vysoká.

Základní charakteristika vína

Víno výborné kvality, tmavočervené barvy, ovocné a bylinné vůně i chuti, plné, harmonické, jemně aromatického typu.

Převzato z internetu

Synonymum: Rivaner
(11,2 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1941
Odrůda má ve Švýcarsku název Riesling x Silvaner podle domněle provedeného křížení mezi těmito odrůdami, které uskutečnil prof. Herrmann Müller, původem ze švýcarského kantonu Thurgau, v roce 1882 ve Výzkumném a šlechtitelském ústavu v Geisenheimu v Německu, kde tehdy vyučoval botaniku. I další synonymum Rivaner, pocházející ze Slovinska, se opírá o domnělé křížení. V současné době dokázal dr. F. Regner z Vinařské školy v Klosterneuburgu pomocí genové analýzy, že se ve skutečnosti jedná o křížení Ryzlink rýnský x Madlenka královská. Odrůda se rozšířila po všech severnějších vinařských oblastech Evropy i do zámoří.

Keře jsou středně bujného růstu, mají pětilaločné listy s hlubokými výřezy a řidší olistění. Plodnost je vysoká a pravidelná, mrazuodolnost nízká a též odolnost proti houbovým chorobám je nízká. Náročnost na polohy není vysoká, půdy potřebuje hluboké a živné.

Vysokou jakost vína poskytuje jen při sklizni úměrné stanovištním podmínkám. Z vysokých sklizní, které se dají snadno docílit, je víno řídké a hořké. Vcelku se dá konstatovat, že za optimálních podmínek je víno světlé barvy se zelenožlutým odstínem. Ve vůni se ozývají tóny muškátu spolu s dalšími ovocnými odstíny v závislosti na výšce sklizně, na počasí daného ročníku a na reduktivnosti školení vína. Mohou to být vůně nezrale travnaté, citronově muškátové, angreštové či černorybízové. Správně zvládnutou technologií by se mělo vytvořit víno blízké všeobecné představě v tom smyslu, že se jedná o víno, které je nejlépe pít jako mladé, svěží, pobízející ke konzumu na základě nižšího obsahu alkoholu, dostatečně výrazného, ale ostatním látkám přiměřeného obsahu kyselin, s užšími tóny muškátově ovocných vůní a s hladkým odchodem, který vyvolává dojem šťavnatosti a pobízí k dalšímu doušku. Müller Thurgau je hlavní bílou odrůdou pro výrobu Svatomartinského vína.

Základní charakteristika jakostního vína

Zelenožlutá barva, muškátově ovocná vůně s tóny grepu či broskve. Středně plné, harmonické a příjemně pitelné víno, nenáročného a svěžího charakteru.

Převzato z internetu

Synonymum: Neuburger
(2,3 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1941
Pochází z Rakouska, kde se pěstuje pod názvem Neuburger a o jeho vzniku se vypráví, že réví této odrůdy bylo v šedesátých létech 19. století vyplaveno Dunajem na břeh u Oberarnsdorfu v oblasti Wachau. Réví nalezli vinaři Ch. Ferstl a F. Marchendl a vysadili v obci Arnsdorf do svých vinic a v roce 1872 vyrobili z první sklizně překvapivě dobré víno. Podle současných poznatků genové analýzy se jedná o nahodilého křížence mezi odrůdami Veltlínské červené a Sylvánské zelené.

Je to odrůda bujného růstu, s málo dělenými listy. Má hrozny malé až střední, kompaktní a s kulatými žlutozelenými bobulemi, které nesou na tlusté slupce tmavé tečkování. Dužnina je slizká, velmi příjemné chuti, a proto hrozny lákají k přímému konzumu. Mrazuodolnost i odolnost proti houbovým chorobám je nízká. Zrání hroznů je středně pozdní.

Neuburské bývalo na Moravě více rozšířeno a do značné míry potlačilo dříve nejvíce rozšířené Sylvánské zelené. Hlavní příčinou jeho rozšiřování byla vhodnost do sušších, prudce svahovitých poloh. Je náchylnější na sprchávání květenství, ale tomu se dá zabránit štěpováním na slaběji rostoucí podnože a snížením dávek dusíkatých hnojiv.

Vína Neuburského mají žlutou a u vyšších predikátů zlatožlutou barvu. Mladé Neuburské má jemné aroma připomínající ořechy a kvalita mladého vína bývá průměrná. Vyšší a zajímavější kvality se dosahuje ležením vína na láhvi. Víno se ležením zaplňuje a přibývá buketních látek červeného ovoce, zvyšuje se viskozita vína a vzrůstá sametový dojem v ústech. Dochuť vína je harmonická, neutrální a dlouhá. Z průměrného mladého vína se stává často přitažlivé, láhvově zralé víno neutrálního typu, které výborně doprovází jídla s hustými omáčkami, pečenou drůbež nebo drůbeží paštiky.

Základní charakteristika jakostního vína

Světle zlatožlutá barva, v mladém víně jsou vůně ořechů a ve zrajícím přecházejí do vůní červeného ovoce. Stoupá viskozita vína a objevují se vůně smetany. Středně plné až plné víno hebkého charakteru.

Převzato z internetu

Synonymum: Rheinriesling, Riesling
(7 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1941
Pěstování Ryzlinku rýnského se dá doložit v Německu od roku 1435. Odrůda však nebyla příliš oblíbena a pěstovala se jen ve směsi s jinými odrůdami, kdy nemohly vyniknout její jedinečné vlastnosti hlavně proto, že hrozny této pozdní odrůdy bývaly sklízeny spolu s ostatními příliš brzy. Teprve v 18. století se poznala vysoká hodnota této odrůdy a přišlo se na to náhodně, když v roce 1775 přivezl kurýr do benediktinského kláštera v Johannisbergu v Porýní s velkým zpožděním povolení ke sběru hroznů od převora benediktinského řádu, který sídlil ve Fuldě. Mniši v Porýní čekali trpělivě na povolení, přestože již velká část hroznů byla napadena ušlechtilou plísní. Při sklizni zpracovali zdravé hrozny odděleně od hroznů nahnilých. Jaké bylo jejich překvapení, když z hroznů napadených ušlechtilou plísní byl ten nejlepší Ryzlink, jaký do té doby nikdo ještě nepil.
Současné genetické studie ukazují, že Ryzlink rýnský je pravděpodobně nahodilým křížencem mezi odrůdou Heunisch a semenáčem Tramínu. Dnes se Ryzlink rýnský pěstuje po celém světě a je zařazován mezi nejkvalitnější odrůdy pro bílá vína. Nejvíce jsou ceněny vyšší stupně vín predikátních.

Jeho synonyma: Rheinriesling nebo jen Riesling v Německu, Petit Riesling ve Francii, Rajnaj Rizling v Maďarsku, Graševina v Chorvatsku, White Riesling v USA, u nás kdysi Starosvětské.
Letorosty jsou vzpřímené, středního až bujného růstu. Listy středně velké s vrásčitým povrchem. Dřevo vyzrává brzy a velmi dobře. Hrozen je malý až střední, s malou, kulatou bobulí zelenožluté barvy. Slupka je pevná, dužnina jemně aromatická.

Mrazuodolnost je velmi dobrá, odolnost proti houbovým chorobám dobrá. Třapinu napadá plíseň šedá často před úplnou zralostí a hrozny pak padají na zem. Na plně vyzrálých bobulích se objevuje ušlechtilá plíseň hlavně v polohách, kde jsou časté podzimní mlhy. Ryzlink rýnský vyžaduje výborné jižní viniční polohy, nejlépe svažité. Vysoké jakosti vína se dociluje hlavně na záhřevných, méně zvětralých prvohorních půdách s vyšším podílem skeletu nebo na půdách břidličnatých. Na těžkých půdách bývají vína širší, méně charakteristická, postrádající ovocnost a svěžest. Plodnost je dobrá a pravidelná, hrozny se sklízejí velmi pozdě, koncem října a v listopadu a jsou vhodné pro ledová vína.

Vína Ryzlinku rýnského mají zelenožlutou barvu a s přibývající zralostí se objevují zlatavé odstíny, u bobulových výběrů až jantarové.

Jeho vína vynikají širokou škálou vůní podle půdního typu a ročníku. Vůně mohou být ovocné – broskev, nezralé jablko, citronová kůra, kdoule a u měkčích vín i meruňka, ananas. Mohou být i kořenité, minerální, zemité i kouřové. Při zrání vína se objevuje med, marcipán, mandle a hrozinky. Z příliš horkých lokalit může zavánět petrolejem a kerosinem, to když je většina bobulí sluncem opálena do hnědava.

V chuti ryzlinkových vín hraje velkou úlohu kyselina a její zralost. Od ocelové kyseliny v nezralých ročnících, přes příjemně říznou až po svěže zralou, která je nezbytnou součástí velkých vín výborných ročníků a současně oporou tvorby buketu a chuťových látek láhvové zralosti. Nejtypičtěji se „ryzlinkový fenomén“ projevuje ve zralých, suchých, kabinetních vínech. Ve vyšších stupních predikátních vín je postupně onen fenomén překrýván narůstajícím tělem vína, případně tóny zralosti vyprodukovanými ušlechtilou plísní. Taková vína jsou jistě neméně zajímavá a přinášejí jiný druh požitku. Kabinetní vína jsou jedinečným doprovodem ke studeným předkrmům, pozdní sběry k pstruhům i jiným rybám v různých úpravách, sladké výběry k desertům. Jakostní vína Ryzlinku rýnského jsou vhodná k lehčím úpravám drůbeže.

Základní charakteristika jakostního vína

Žlutozelená barva, velmi decentní a éterická vůně s náznakem lipového květu, případně broskví, meruněk, ananasu a při vyzrávání kdoulí. Minerální plnost přechází do pepřnaté kořenitosti láhvově zralého vína, které se vyznačuje elegancí díky zvýrazněné souhře mezi kyselinami a extraktivními látkam.

Převzato z internetu

Synonymum: Grüner Veltliner
(11 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1941
S velkou pravděpodobností pochází z Rakouska, jak nasvědčuje kdysi užívaný název „Mouhartsrebe“ podle vrchoviny Manhartsberg. Rakouský název Grüner Veltliner se užívá až od 18. století. Před tím se hlavně užívalo pojmenování Grüner Muskateller nebo Weißgipfler. I na Moravě bylo dříve užíváno názvu Bělošpičák nebo Muškatel. Jedním z rodičů je pravděpodobně Tramín. Odrůda se pěstuje také v Maďarsku – Zöldveltelini – a na Balkáně – Veltlinac zleni.

Růst je střední až bujný, dřevo vyzrává dobře, olistění je středně husté, list střední, pětilaločný, hluboce dělený. Hrozen velký, křídlatý, hustý. Bobule střední, kulaté, zelenožluté. Slupka středně silná, dužnina šťavnatá, chuť kořenitá, někdy až jemně muškátová. Odolnost proti mrazu dobrá, proti houbovým chorobám střední až nižší. Zrání hroznů je pozdní, a proto vyžaduje výborné polohy. Vhodné jsou hlubší hlinité nebo sprašové půdy.

Víno má zelenožlutou barvu a jako mladé voní svěžestí, pepřnatostí a někdy i lehkou vůní doutníku. Z vinic na hlinitých půdách se objevuje vůně lipového květu, na půdách prvohorních hořkomandlová, na spraších kořenitá. Při zrání na láhvích se nejprve objevují zesílené kořenitě pepřnaté tóny, které posléze zanikají a nejvíce kraluje mandlová chuť zjemněná u predikátních vín vyšších stupňů sametovou plností.

Veltlínské zelené se používá do směsí pro známková vína a také jako surovina pro výrobu šumivých vín.

Základní charakteristika jakostního vína

Zelenožlutá barva. Víno s větší škálou aromatických látek podle složení půdy vinice. Na hlubokých hlinitých půdách dominuje vůně lipového květu, na štěrkovitých půdách prvohorních jsou vůně i chuť hořkomandlové, na půdách sprašových se objevuje kořenitost přecházející do pepřnatosti. Při zrání vína v láhvích se objevují mandlové tóny. Vína jsou středně plná a podbízivá.

Převzato z internetu

(4,7 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1980
Odrůdu vyšlechtil ředitel vinařské školy v Klosterneuburgu v Rakousku dr. F. Zweigelt v roce 1922 a o její rozšíření se zasloužil po druhé světové válce dr. Lenz Moser. V současnosti je v Rakousku nejrozšířenější modrou odrůdou a plochy se stále zvětšují.

Pochází z křížení (Svatovavřinecké x Frankovka) a je Frankovce podobná. Má velké, tmavozelené listy, vzpřímený růst, středně velké, křídlaté hrozny s modročernými, kulatými bobulemi, které mají pevnou slupku a dobře odolávají plísni šedé. Réví vyzrává dobře a má dobrou mrazuodolnost. Odolnost proti houbovým chorobám je střední. V teplých oblastech snese i druhořadé polohy. Vhodná odrůda pro hlinité půdy, na písčitých ochabuje růst. Zrání hroznů je střední. Plodnost je pravidelná a velmi dobrá. Z vyšších sklizní jsou vína hrubá, pro výrobu kvalitních vín potřebuje omezení násady hroznů řezem a jejich probírku.

Vína jsou tmavě granátové barvy s fialovým zábleskem a mají aroma ovocně-kořenité, mnohdy připomínající bobulové ovoce. Jejich chuťové vlastnosti jsou silně závislé na velikosti sklizně hroznů připadající na jeden keř. Při omezených sklizních jsou vína barevná, plná, po vyzrání jemná a hebká, ale nepostrádají při tom dostatečné zastoupení tříslovin a určitou říznou pevnost. Doprovázejí proto bez problémů nejrůznější masité pokrmy i vydatné sýry.

Základní charakteristika jakostního vína

Granátová barva a ovocně kořenitá chuť nepostrádají vůně višní i jiného bobulového ovoce. Vína jsou rozdílné plnosti. Při usměrněné sklizni je plnost výraznější a třísloviny komplexnější, takže se dá docílit jemné a harmonické víno.

Převzato z internetu